úterý 3. února 2015

roztrhaná



 Někdy, když se špatně vyspím, mám potom pocit, že můj den nemůže stát za nic. Občas se mi dokonce zdá, že kdybych na někoho jen promluvila, zhroutím se na místě vyčerpáním. Na prázninách ve Virginii jsem každý den v zaměstnání malátně leštila stolky a modlila se, aby už nastal konec a já se mohla jít domů převlíknout do pyžama. Ovšemže jsem šla spát ve čtyři ráno a za rozbřesku se zas zkroušeně ploužila po příjezdové cestě do práce.

Z Ameriky jsem doma půl roku, zato kvalitně odpočívat jsem se zatím nenaučila. Po jedné z nedávných bezesných nocí, kdy mě trápilo střídavě nechutné horko, suchý vzduch a nepříjemné kručení v břiše, jsem došla k názoru, že jsem asi vážně skrytá princezna na hrášku. Kdybych teda byla normální jako všichni ostatní, nemusela bych vymýšlet různý fígle, jak si nejlíp ustlat, a neusínat až v pět ráno na třech matračkách bez polštáře, přikrytá nějakou ovčí kůží.

Možná bych si ušetřila i ten zběsilý sprint na tramvajovou zastávku a nezapomněla svůj namazaný rohlík doma na stole. Pak bych ale neměla důvod zajít na snídani do kavárny I need coffee, kde servírujou skvělé kafe do hezkého porcelánu. Doteď jsem v tomhle kaféčku byla jenom párkrát, což, jak jsem vzápětí zjistila, by byla velká chyba nenapravit. K jídlu jsem si dala topinky s máslem a domácí marmeládou (vždycky jsem si přála mít doma topinkovač, co z něj krajíčky chleba vyskočí, když jsou tak akorát) a intelektuálně jsem prolistovala několik stránek z mé nejoblíbenější knížka Lolita. Nakonec to prostě bylo ráno, jak se patří.

A asi za to mohla kofeinová vzpruha, že jsem v tak produktivním tempu pokračovala až do večera. Vytiskla a odevzdala jsem seminární práci z češtiny, na oběd jsme s D. vyrazili do Pasta Krusta (salát s kozím sýrem, tomatová polívka a těstoviny s lososem) a svou večerní práci jsem si stihla odbýt v rekordních 105 minutách, protože, zdá se mi, i stylistu a fotografa zjevně trápil únavový syndrom. Kdo by byl býval řekl, že ten zapomenutý rohlík se nakonec přetransformuje v den plný topinek, salátů a brokátových kabátků? Já teda určitě ne.

mikina - sekáč, džíny - Topshop+DIY, tenisky - New Balance, hodinky - skagen.com, šátek - vintage






Poslechněte si skvělou píseň z filmu Podfu(c)k a snad i váš den se promění v příjemnou pohodu.


The Stranglers - Golden Brown



Foto: Daniela Tomanová

2 komentáře: